SPORTOVNÍ MASÁŽE Kontraindikace – kdy masáž není vhodná:
- Při zvýšené teplotě těla - např. při infekci
- Při srdečním onemocnění - poradit se s lékařem
- Při hypertenzi - vysokém tlaku
- Při nádorových onemocněních
- Při závažnějších kožních onemocněních - lupénka, plísně, atd.
- Dále se nemasírují křečové žíly, různé výrůstky na kůži (bradavice, pihy,…), pooperační jizvy (nutno hlásit jak jsou staré), částečné omezení masáží je i u těhotných žen
Svalová dysbalance:
- Laicky vysvětleno to znamená, že mezi dvěma svaly dojde k jisté nerovnováze a to tak, že jeden z těchto svalů ochabne a ten druhý naopak ztuhne. Svaly, které mají sklon k tuhnutí nazýváme posturální a ty co ochabují jsou fázické. Svaly ochablé je nutno posilovat a svaly tuhnoucí pouze protahovat – dobré účinky má masáž, ta zvládá obě „cvičení“ najednou.
Historie masáží:
- Slovo masáž je pravděpodobně odvozeno od řeckého slova massó = mačkati.
Slovní kmen se objevuje také v některých jiných jazycích: masser (francouzština), mašeš (hebrejština), mas (arabština), massa (latina), makch (sanskrt) – většinou znamená tříti, mazati.
* Nejstarší písemné památky o masáži jsou známy z Egypta – v Ebersově papyrusu (5000 let př.n.l.) je uváděna masáž jako jeden z možných léčebných prostředků.
* Za zakladatele sportovní masáže je možno považovat Babyloňany a Asyřany, kteří používali masáž hlavně ve vojsku. I staří Peršané znali masáž a používali při ní různých vonných mastí a směsí nilského bahna s olejem.
Řecko – první zmínku o masáži nalezneme v Homérově Odysseji (jak Kirké v lázni masírovala Odyssea). Řekové využívali masáž také k léčbě zlomenin, což si dnes těžko dokážeme představit. Známý Hippokrates poznal, že vhodnou masáží lze napjaté svaly uvolňovat a svaly ochablé utužovat a také znal příznivý účinek na krevní oběh, nespavost, hojení následků poranění atd. V Řecku se také masáž začala prvně uplatňovat při tělesné výchově a sportu – především před výkonem a prováděli ji tzv. aleptové pomocí různých olejů.
Řím – Asklepiadés dělil masáž na suchou a s tukem a také na dlouhodobou a krátkodobou. Také zavedl nový masážní hmat – chvění. Nejznámějším z římských lékařů byl Claudius Galénos – cílevědomě používal masáž jako součást tréninkové přípravy. Rozeznával masáž přípravnou (frictio) a apoterapeutickou (k odstranění únavy). Je považován za praotce sportovní masáže. Se vzrůstem Říma se začala zhoršovat kvalita vody a Římané tak začali stavět vodovody, první lázně – termy – s podlahovým vytápěním, byly zde i místnosti pro masáže a potírání olejem (tzv. destrictorium a unatorium).
* Staří Slované na rozdíl od jiných národů používali při masáži tepání březovými či dubovými metličkami.
Teprve od 19.století nastává vlastní rozvoj moderní masáže. Velmi k tomu přispěla švédská tělocvičná soustava, jejímž tvůrcem je Peer Henrik Ling – v Orientě se seznámil se starobylou masáží a protože byl nemocný tak zjistil blahodárný účinek na svém těle, upravil ji a po návratu do Švédska založil školu masáže.
Později vznikla řada masérských škol, především škola Zabludowského. Za 25leté období činnosti napsal více než sto pojednání o masáži, masérských hmatech a jejich účinku. Právem je považován za otce novodobé masáže. V r. 1903 vyšla jeho první práce O sportovní masáži.